Na počátku 80. let bylo rozmetání kejdy v Německu stále ještě poměrně jednoduché a technicky nepříliš sofistikované. Kejdové cisterny byly obvykle vybaveny přepážkou, přes kterou byla kejda rozprašována na zem v široké oblasti. Technické alternativy, jako jsou tažné hadice nebo vstřikovací systémy, nebyly v té době ještě k dispozici na celostátní úrovni nebo byly ve fázi testování. Společnost Fliegl však již v té době nabízela první ocelové sudy s rozvodem vlečné hadice, což umožňovalo cílenější a nízkoemisní použití. Společnost Fliegl tak byla jedním z průkopníků ekologičtější technologie kejdy.